FLASH ART #44, 6–8 2017, Czech & Slovak Edition

Tvůrčí práce sester Daniely a Lindy Dostálkových se zabývá především institucionálními mechanismy, ekonomicko-politickou sítí vztahů uvnitř galerií, profesí, firem i společnosti jako takové. Cesta od fotografii k vícežánrového a multimediálnímu projevu ukazuje na jisté limity i tak flexibilního média, jakým je fotografie. Erik Vilím připravil profil Lucie Papčové (obálka SK), která pracuje s analogovou fotografií, ale i videem. Krajina, která je pro autorku klíčovým tématem, je v procese fotografování vymazávaná – umělkyni slouží spíš jako materiál, na kterém buduje abstraktní obraz. Odmítnutí digitální postprodukce otevírá další rozměr jejího autorského programu – performační kontext a opakované přijetí vědomí podřízenosti k přírodě v době antropocénu. Ján Kralovič se v příspěvku Performativita fotografickej dokumentácie zamýšlí nad fotografií jako možností zpřítomnění události akce a zprostředkování jejich významů. Snaží se hledat odpovědi na otázku, jak fotografie reprezentuje událost akce. Michaela Pašteková se ve studii Ekologický aktivizmus v postfotografickej ére věnuje strategiím umělců, kteří pracují s už existujícími fotografiemi. Ústřední myšlenkou je tu přihlášení se k „ekologii vizuálního, která bude penalizovat přesycenost a podporovat recyklaci“ (Joan Fontcuberta). Branislav Štěpánek připravil rozhovor Sémantika okamihu, v kterém se zaměřil na fotografii jako záznam jiného výtvarného uměleckého projevu – performance, akce, happeningu, konceptu či výstavy. O různých polohách a výrazových možnostech fotografického média vedl rozhovor s Květoslavou Fulierovou a Pavlem Breierem. Lucia Nimcová už roky pracuje na rozsáhlém projektu Khroniky na Ukrajině, sbírá specifické ukrajinské písně, a i prostřednictvím nich dokumentuje nejen život obyvatel marginálních rurálních osad, ale i kritickou nouzovou situaci v jejich zemi. Zároveň se číslo soustředilo i na reflexi mnoha současných výstav – Eduarda Steinberga v GHMP, Gerharda Richtera v Národní galerii, Jiřího Thýna v brněnském Domě umění nebo Richarda Loskota v Oblastní galerii Liberec. Michal Novotný se ohlíží za Documentou odehrávající se letos výjimečně na dvou místech – tradičně v Kasselu – a také nově v Athénách, městě zvoleném v reakci na současnou politickou situaci. Zatímco v německé části vsadil polský kurátor Adam Szymczyk na klasický výstavní formát, řecké části dominovala performativnější, časovější a kritičtější poloha. V Praze 7 zahájí v srpnu provoz galerie Kurzor pod hlavičkou Centra pro současné umění. Dramaturgie se bude soustředit na dlouhodobější kurátorské projekty, k nimž budou oslovováni externí kurátoři. Program otevře blok výstav Václava Magida.