PRÁCE V KOLEKTIVU, SKUPINY A SPOLUPRÁCE
V umělecké, kurátorské i organizační praxi současného umění jsou stále frekventovanější různé formy spolupráce, vznikají nové kolektivy či pracovní a či nijak nestrukturované skupiny. Zabývali jsme se iniciativami snažící se o nehierarchizované řízení a fungování, jak už v institucích a nebo v jiných formátech, skupinách, kde by se původně hierarchie automaticky předpokládala. Experimentálně-poetický text napsal Viktor Čech, který reflektoval emocionální strategii kolektivu Bjornssonova. Z dlouhodobého pohledu se tématu spolupráce věnuje Ondřej Horák a jeho výstava Ruka na konci ramene v humpolecké 8smičce, kterou reflektovala Martina Fridrichová. V rubrice News jsme dali prostor úzké spolupráci mezi Institutem úzkosti, Are a komunitním projektem LES, kdy Barbora Hájková psala o mezioborovém sympoziu, které se konalo v létě v Orlických horách s pod názvem Potomci hub. Ines Karčáková pak přinesla reflexi ze spolupráci soukromých a nezávislých galerií v Praze, v rámci festivalu SUMO. Na téma spolužití bylo letošní Bienále architektury v Benátkách, které přiblížila Zuzana Duchová, a která v dalším příspěvku kriticky pohlíží na mezinárodní institucionalizovanou spolupráci v rámci programů Evropské unie. Obrat ke kolektivitě, skupinové spolupráci 30roční praxi představil rozhovor dánské skupiny SUPERFLEX s dánskou kurátorskou Malou Solfjeld. Představa tématu umělecké svobody, přirozenosti v medailonku o Samu Sráči představila Noemi Smolik. Mariana Serranová představila historický exkurz za participativními projekty od přelomu tisíciletí až po současnost v Čechách, kdy odhalovala odlišná východiska a motivace ke spolupráci různých generací. Silvie Šeborová nahlédla do brněnských ateliérů a uvažovala nad přínosem jejich sdílení umělci různého zaměření, Peter Tajkov mapoval umělecké a kurátorské kolektivy v Košicích. Lýdia Pribišová se zaměřila na jeden z nich do detailu, Spolku, jejichž aktivity s cílem zkvalitnění veřejného městského prostoru přibližuje v rozhovoru s multidisciplinárním kolektivem. Ján Kralovič vedl rozhovor s Luciou Repašškou o principech práce subverzivní brněnské umělecké platformy D'Epog, působící na pomezí divadla a performance. V rámci mezinárodního překladu jsme pro toto číslo vybrali sebereflexivní esej Věk lásky: poznámky k nebinárnímu světu kurátorky Chus Martínez, která ukazuje na potřebu epistemologické spolupatřičnosti, svobody a lásky.
PRÁCE V KOLEKTIVU, SKUPINY A SPOLUPRÁCE
V umělecké, kurátorské i organizační praxi současného umění jsou stále frekventovanější různé formy spolupráce, vznikají nové kolektivy či pracovní a či nijak nestrukturované skupiny. Zabývali jsme se iniciativami snažící se o nehierarchizované řízení a fungování, jak už v institucích a nebo v jiných formátech, skupinách, kde by se původně hierarchie automaticky předpokládala. Experimentálně-poetický text napsal Viktor Čech, který reflektoval emocionální strategii kolektivu Bjornssonova. Z dlouhodobého pohledu se tématu spolupráce věnuje Ondřej Horák a jeho výstava Ruka na konci ramene v humpolecké 8smičce, kterou reflektovala Martina Fridrichová. V rubrice News jsme dali prostor úzké spolupráci mezi Institutem úzkosti, Are a komunitním projektem LES, kdy Barbora Hájková psala o mezioborovém sympoziu, které se konalo v létě v Orlických horách s pod názvem Potomci hub. Ines Karčáková pak přinesla reflexi ze spolupráci soukromých a nezávislých galerií v Praze, v rámci festivalu SUMO. Na téma spolužití bylo letošní Bienále architektury v Benátkách, které přiblížila Zuzana Duchová, a která v dalším příspěvku kriticky pohlíží na mezinárodní institucionalizovanou spolupráci v rámci programů Evropské unie. Obrat ke kolektivitě, skupinové spolupráci 30roční praxi představil rozhovor dánské skupiny SUPERFLEX s dánskou kurátorskou Malou Solfjeld. Představa tématu umělecké svobody, přirozenosti v medailonku o Samu Sráči představila Noemi Smolik. Mariana Serranová představila historický exkurz za participativními projekty od přelomu tisíciletí až po současnost v Čechách, kdy odhalovala odlišná východiska a motivace ke spolupráci různých generací. Silvie Šeborová nahlédla do brněnských ateliérů a uvažovala nad přínosem jejich sdílení umělci různého zaměření, Peter Tajkov mapoval umělecké a kurátorské kolektivy v Košicích. Lýdia Pribišová se zaměřila na jeden z nich do detailu, Spolku, jejichž aktivity s cílem zkvalitnění veřejného městského prostoru přibližuje v rozhovoru s multidisciplinárním kolektivem. Ján Kralovič vedl rozhovor s Luciou Repašškou o principech práce subverzivní brněnské umělecké platformy D'Epog, působící na pomezí divadla a performance. V rámci mezinárodního překladu jsme pro toto číslo vybrali sebereflexivní esej Věk lásky: poznámky k nebinárnímu světu kurátorky Chus Martínez, která ukazuje na potřebu epistemologické spolupatřičnosti, svobody a lásky.
