Politika identit je apelem, výzvou ke spravedlivějšímu fungování společnosti. Identita poskytuje jistotu, spolupatřičnost, orientační bod a váže se k množství pluralitních témat jako jsou sociální rozdíly, mobilita a soužití, vnímání práce institucí, sebereflexe, cenzury, cancel culture, přeměny, odlišnosti a konfrontace kulturních hodnot i dalších. Komunity – minority skryté před mainstreamovou kulturou – se definují i uměleckou praxí.
Uvažováním o politice identit docházíme k závěru, že prosazování toho, jak dnes ve jménu „inkluze“ může být identita či jakákoliv odlišnost nástrojem k pozitivnímu přijetí, umožňuje sice prosazení nekonečného množství názorových variant, na druhou stranu přináší i negativa. Ne vždy požaduje stejné, ale naopak speciální zacházení s dotknutými skupinami. Tak jako se politiky identit zaměřují výlučně na boj za práva určité úzce definované skupiny, může to zároveň ohrožovat širší společenský konsenzus a vyvolat napětí ve společnosti. Možným řešením je politika solidarity, jako píše Marianna Dudášová na portálu fjúžn.sk. Je hledáním společné identity vytvářené na širším základě, poskytující platformu na plnění potřeb širších sociálních skupin.
